Dotyk.

28. prosince 2016 v 1:33
Za ten svůj krátkej život jsem zažila dá se říct dost na to, abych mohla svým vnoučátkům jednou vyprávět o tom, co všechno bylo a jaký to BYLO. Zažila jsem pravou zamilovanost (nemyslím lásku) ..myslím opravdu růžové brýle, všechno krásný včetně plakání po nocích, když mi bylo tolik steskno. Zažila jsem také touhu... touhu po někom, kdy jen pohled vás pálí a vy víte, že to co je TEĎ je to nejlepší rozhodnutí. Kdy malý letmý dotyk s vámi zatočí, zorničky se rozšíří a srdce tluče jako by jste běželi maraton. A taky jsem zažila vztah. Vztah plný žárlivosti, hádek, touhy, i té lásky dá se říct.. dlouhý vztah, při kterém si zjevím vždy to krásné ale i to zlé.... bohužel tohle vše nebylo s jedním mužem.

První můj muž byl a JE navždy v srdci a má tam své místo i když láska uvadá jako růže bez vody, a tak i opadla má zamilovanost.
Druhý muž... ten zanechal větší díru ..ale ne v srdci ale v ROZUMU. Touha přináší oběti. Vyžaduje dospělost a rozvážnost... Bohužel tu neměl ani jeden z nás a teď platíme (oba?) TO NEVÍM.
Třetí muž mě miluje, zbožňuje, nemůže beze mě dýchat. Nemůže se beze mne hnout z místa.. po tolika letech a přece je na tom něco roztomilého.

I když se tito tři muži párkrát setkali jak z očí do očí tak i ČASOVĚ zároveň, přestalo to vše tak něják bolet. Ale jak je to možné? Pláč a stesk, rozum pryč, srdce plane a v očích chtíč - kde jest to teď? Kam se podělo to naše, co jsme věděli jen my dva, my tři, my čtyři... LÁSKY mého života.

JEŠTĚ PODOTÝKÁM, zjístila jsem že být zamilován a milovat je podstatný rozdíl. V čem? V tom, že jsem nikdy nemilovala. Můžu to říci v tom krásném růžovém slovíčku, ale myslet to doopravdy, to ne. Ne. Pardon.
Na vás nikdy nezapomenu drazí moji. Navždy. I když vy na mě zapomenout chtít budete.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama