Prosinec 2015

4 dny nás dělí tak jako Petrovo zapření

28. prosince 2015 v 18:54
Rok co rok si říkám, že tentokrát už by to mohlo vyjít. A taky vyšlo. Jsem s ním rok. Ale co se neudálo. Slzy, nevěra... ŽIVOTNÍ LÁSKA se mi zapletla do cesty. Rty a pohledy jsem oprášila, ze starý skříně strašáka vytáhla ale už je pryč. Daleko a snad NAVŽDY. Všechno skončilo tichem. Nic není jako to bylo dřív, jenže tak už to taky nikdy nebude. A proč taky. Za 4 dny bude konec roku .. bude to rok s P. A rok a půl bez M. Já ho nikdy neměla .. nikdy jsem ho neoslovila lásko nebo snad drahý můj.... nikdy si to nezasloužil a to, že jsem ho jen popíchla nepomohlo ani jednomu. Nezměnil se jak jsem tu kdysi dávno psala, už tehdy jsem měla pravdu. Nechybí mi, i když si na něj často vzpomenu, mám život jiný než on, a to se nezmění. Slz jsem teda prolila a né že ne.. taky je to rok.. ROK to už je slovo do pranice. To už je něco, s čím se dá pracovat, tvarovat a rozkazovat mu. Rok je velký, ale co potom dva takové ROKY. . . dopadne to jak osud bude chtít. Doufejme, že budeme všichni zdrávi a šťastni.

Karel Kryl zpívá vždy jen pravdu a jinak to nikdy nebylo. I to, zapírání Petrovo je vlastně pravda. Ale nikdo to tušit nemusí. Snad v Novém roce opět přispěchám pomoci tomuto blogu.