Říjen 2014

Mlha života.

29. října 2014 v 14:46
Část života, kterou si projde každý. Maličkost nebo i velký problém, který nás tíží na srdci je relativní, ale každý z nás ho má. Tu mlhu, která stíní ten krásný pocit štěstí, slunce života...čtyři slunce co svítí pro radost..

Mlha života.. špatný období, smůla se na vás lepí a vy nevíte co se sebou. Je to nesnesitelné, asi tak bych nazvala celé dění dnešních dnů. Právě procházím tímto obdobím. Zase tu jde o tu blbost zvanou láska. Jak jen tu mlhu odehnat? Jak se jí zbavit? Co proto dělat, aby jste se měli zase tak jako dřív? Aby jste chodili ven s radostí, s přáteli se stýkali a neviděli žádnej problém? Měli lásku, se kterou jste sdíleli své zážitky, radosti, úsměvy.. kde jsou ty časy? A kdy se minimálně vrátí zpět? Copak nejsem už majitelem krásných dnů ale jen snů? Sakra ..Proč je občas všechno tak složité? A nejde to vzít všechno zpět, tu krásnou minulost prožít znova a tu mlhu zahodit za hlavu? I když...si vás nejspíš znova najde. . .


Uletět ode všech? Pryč? Z tý mlhy života... .

Na plících leknín.

28. října 2014 v 15:25
Jo asi nic jinýho nezbývá, když vás minulost prostě doběhne. Jako zázrakem a nečekaně. Nevíte jak zase utéct, nebo se ani nebráníte. #naplícíchleknín. Prostě asi zapomeň na svět, tak jako on občas zapomíná.

nice

26. října 2014 v 9:35
Včera jsem tak nad panákem vodky přemýšlela, co je vlastně lepší. Jestli mít kamaráda, ke kterýmu nic necítím a přitom s ním něco mít, nebo mít kamaráda, do kterýho jsem zamilovaná, ale ten si mě z poloviny odstrkává od těla, a přitom by něco chtěl
Došla jsem k názoru po tom, co mi jistá osoba napsala, že pan "Dokonalý" chtěl nějákou holku jen omrdat a poslat do hajzlu, že je lepší varianta č. 1.

I'm not only one.

25. října 2014 v 12:32
Vím to, a co s tím dělám? Nic, to je to zvláštní na tom všem.. že si nechám ubližovat od cizího kluka, jen proto, že ho naivně miluju. Povídají se o něm celkem "hezký" věci, ale co s tím dělám? Přemýšlím nad tím, nechám si špatnou náladu, blbej pocit tam uvnitř, ale nic, přece se NIC neděje. Zažívám to poprvý, kdy si nechám srát tak moc na hlavu...A až si to jednou zas přečtu, bude všechno jinak. Bude VŠECHNO jak má být...

Víš, chce to čas, všechno se to odehrálo moc rychle.

18. října 2014 v 19:30
Pravda. Moc rychle jsi si udělal v srdci místo, a moc rychle jsi mi začal kralovat v hlavě. Moc rychle jsme se do sebe zamilovali, moc rychle jsme se pokoušeli to urychlit. Nezapomenu na ty dny, kdy jsme se moc styděli na to, aby jsme na sebe promluvili, a jediný co bylo možný, byl úsměv.. Ten tvůj krásnej úsměv co mě maximálně omámil a očaroval.. a vím, že to TY mi říkáš čarodejko... První čajovna a taky první pusa, polibek, obejmutí,... To napětí, jak jsi nazval. Nikdy jsem ho pořádně takhle nezažila, tlukot tvýho srdce šlo slyšet zřetelně a já tě očima prosila, ať mě líbáš dokud můžeš, nakonec jsi mi to z těch očí vyčetl a já podlehla. Líbáš úžasně, rychle, zběsile, jako by to mělo být naposledy, nedokážu se tě nabažit, chtěla bych tě pořád .. moc, strašně moc, věříš mi to? .. A je to tak vždy, .. ne moc často, ale stačil park, líbání minimálně 10 minut, uběhlo to strašně rychle, a tak úžasně... Líbal jsi pomalu, rychle, s dotykama, ..hrábnul jsi mi do vlasů, na krk, sjel si mi po páteři dolů, a já jen v hlavě prosila... Ať nepřestáváš, a ať se zastaví čas, protože to bylo děsně krásný, a já i když tohle teď píšu, stéká mi po tváři slza, protože to bylo děsně krásný, a moc... moc krásný, nádherný, nikdy jsme to nezažila. Protože nikdy jsem nikoho neměla tak krátce ráda tak jako on.. a i přes ty všechny překážky a problémy co máme oba dva, přes minulost, která nás tíží, bych ti odpustila všechno, ty víš . . . Přes to všechno bych ti nedokázala říct slovy jak moc to všechno prožívám, a podle těch tvých slov bych ani nemusela, protože vím, že TY TO VÍŠ! Nemohla jsem tě najít dřív a i když v nesprávný čas, tak přece jen... Miluju tvůj úsměv, tvůj hlas, tvoje polibky, tvoje ruce co mě škrabkají po zádech, a i když není těch chvilek s tebou zrovna moc, mohla bych je spočítat na prstech jedný ruky... tak i po tom jsi mi přirostl k srdíčku tak moc, že.. nevím co budu dělat, až někdy odejdeš . . .

Čím jsem ti lhal?

15. října 2014 v 22:33


.. prosím, miluj mě.

Dnes budeš má dočasná svatá...

4. října 2014 v 12:27
Zvláštní, byla jsem cestou domů zaražená a zamlklá, a mimo... Bylo to zvláštní, on je zvláštní.. krásný.. a chtěný. Srdíčko až v krku, ty jeho slova a mlaskajíc polibky na mém holém rameni. Do ticha se ozýval dech a tužba po druhém. Člověk by nevěřil, že se to může stát, že to není jen ve filmech s krásným koncem. Tohle nebyl sen, bylo to něco, co se nestává každý den. Nechtít se odpojit, neodejít, zůstat u něj a poslouchat jak přemýšlí, co dál. Přemýšlí, dýchá. Včera jsem prožila útěk do mimoreality. Jen já, on a naše touha.. Ale nemyslete si, že spolu musíme hned spát, tohle byla jiná touha..