Srpen 2014

'..jak pravil klasik: co teď a co potom?'

26. srpna 2014 v 16:18
Vzpomínky nejsou nikdy ztracené, aspoň tehdy když jste smutní a máte pochmurnou náladu. Přiznejme si, že občas si jí prostě sami vyvoláme, protože nám chybí starý časy, co se už nikdy nevrátí. Tak to prostě bývá, minulost může být krásná, a zrovna tu krásnou už nemáme šanci prožít znovu, smutné, ale je to tak.
Pak jsou tu vzpomínky, které raději zapomeneme, protože nejsou zrovna dvakrát šťastné. Každý takové má. No tak vzpomeňte si na své první lásky, ztráty, slova, které měly jinou váhu a byly určené jen jednomu člověku. Vzpomeňte si na tu krásu, protože tehdy jste to chtěli.

Když souhlasíš se lží, stáváš se lhářem!

24. srpna 2014 v 21:58
Je to jednoduché, nemusíte v tom hledat nějákou vědu.

Také vám příjde občas zvláštní? Občas se prostě udivujete, co jsou lidé schopní udělat pro peníze, lajky, slávu, ... Jak jsou schopní se zničit až to posledních minut jejich života, jak tahle žijí a přežívají. Jak je možné, že to tahle funguje? Všechno je přece špatně, takhle to být nemělo, nebo snad ano? To je otázka na srdce, duši a hlavně otázka na tělo. PROČ? Proč jsme skončili jako feťáci, bezdomovci, osamělé vdovy, svobodné matky? Kdo mi to vysvětlí, a nejen mě? To že vztahy dnešních lidí vydrží asi tak dlouho jako je datum spotřeby mléka bych chápala, ale proč si tak škodíme? Proč si sakra lžeme a nalháváme?

Cítím to na plících, tu K O V A D L I N U dnů..

19. srpna 2014 v 14:53
Bolest hlavy se mění v bolest břicha a to vyvolává negativní myšlenky. Ty tóny muziky a beatů co jedou pořád dokola se prostě nemění a jen zůstávají u kymácející hlavy. Slyšet tikat hodiny, až z toho máte tik v oku a upřímně, zešílíte. Chcete vypadnout ale prší, už nechcete zmoknout a to všechno se propokuje do jedný nálady, špatný myšlení.

Zahrady pro zítřek.

18. srpna 2014 v 13:04
"...láska je jako večernice plující černou oblouhou"

Člověk musí být prvně zasraně slepej a tupej, aby později zjístil, jak moc velkej blbec byl! A je to tak. Příjde čas, kdy každej z nás dostane rozum.. někteří třeba trochu později, ale to už jsou prostě kryplové, inu piče. Změna je základ dobrýho žití a mě se zdá, že se mi žije celkem dobře. Nestěžuju si. Musela jsem opustit ty, co mě tížili a táhli dolů a teď jsem VOLNÁ. Jo, ten pocit je fakt nepopsatelnej.. protože se na nikoho prostě nevážu. Žiju tak jak žiju a každej mi může být u prdele. Jo, u prdele...Změnila se úroveň mého chování, všechno vidím s nadhledem a lidi mám těžce v píči. Jó, hobluj kámo!
Ve skutečnosti je to celkem málo pravděpobodný, že to píšu střízlivá, ale jo.. je to tak.

T H E E N D M Y F R I E N D

14. srpna 2014 v 12:59
Jako se probouzet ze snu ve snu. Neovládat se, chaos a přitom jste v klidu. Smíchu nebylo dost nikdy, ten večer ne. Minulou noc jsem se milovala s tmou, která ve mě dělala jediný možný světlo úniku. Jedině tma a ticho ve mě vyvolávalo ten krásnej stav. Ovládat sny, vidět tváře rozmazaně a ruku jako na komiksovém kusu papíru. Byla jsem vysoko, ALE chtěla jsem pryč. Nikdy jsem nic takového nezažila. "Když je ti špatně, dej si kýbl." Tím to začalo, kurva. Necítila jsem chutě a ani bolest. Ani sebe, ani svůj hlas, nebo tvář. City. Nic.. Byla jsem bezmocná a přitom bych zvládla všechno. Sebekontrola jen na půl, nevěděla jsem. Kurva neee...

M I M O T É M A

10. srpna 2014 v 19:24
Lidi jsou piče, nenechají si poradit ale pořád by si stěžovali jak je všechno děsně těžký. Jděte do prdele kokoti.

Zítra se probudíš a nebude líp.

3. srpna 2014 v 21:13
"Jsi nějáká složitá..."
Vždy jsem byla a vždy budu. Sama pro sebe. Pro blbečka budu složitá, jistě. Protože by si měl blbeček zvykat, že lidi nebudou skákat tak jak píská, ne. Jak je možný, že po tolika měsících jsem vytáhla starýho Štěpána a další den v ráji? To co mě drželo na dně mě tam zase posílá? Určitě má každej v duši nějákýho démona, co ho tíží. Taky se mu říká minulost. Je to celkem fajnová věc, vyvolává ve vás tolik emocí, že by se z toho jeden posral. Ale nebudu vlhká třináctka, abych se stěžovala na svůj relativně nudně spokojenej život. Inu, lidi jsou kreténi ale s tím hold už nic nenadělám. Je to vážně moc dlouho, už ani nevím jak, určitě rok co jsem přestala být naivní kráva. Přestala jsem si myslet, že jsou lidi fajn, že punk je jedinej můj milenec, že moje kamarádka vlastně není vůbec zrzavá děvka. Nakonec se tak sama nazve, punk je mrtvej a o lidech nemluvě. A víte co je na tom nejlepší? Když vám vaše osobní fetka řekne, že jste fetka, přitom ani nevíte co je pořádně slovo fet. Miluju tenhle svět, protože jsem svobodná a můžu se svobodně těmhle kokotům smát a nikdo mě za to nezavře, maximálně se ke mě hlouček lidí přidá. On to každej zná, aspoň ten co žije tak že alespoň přežívá a snaží se žít. Nemyslím ty pizdy s rozřezanou rukou, a rádoby "ana" blogama. Myslím lidi co mají hlavu na myšlení a ne jen na to, aby jim nepršelo do krku. Od věci vím, ale ztrácet se v tom je snad to nejlepší. Dělat si v životě zbytečnej chaos je fajn, nesnáším stereotypy. Už ani nevím co dává nebo nedává smysl. Ale asi to příjde na každýho. "EMO" nálada jak bych nazvala tuto mainstream emoci. Zase opět známá, ohraná věta .."A tak jako básníci přicházím o iluze."

Sorry, zlo a dobro je téma na píču, zdar vaše emociálně zaostaná a velice milovaná.