nech mě ještě něco říct

6. července 2014 v 22:26
"Kazdej ma svoje cesty, touhy, cile.., do kterych chce vstoupit aspon ve svych snech. Predstavovat si krasu vseho co mame pod rukama, malickosti a uvazit, zda-li volime opravdu spravne .."


Jsou dny, kdy mám chuť přemýšlet nad věcma, který beru jako samozřejmost, prostě věci okolo mě. Každodenní záležitosti, jízda autobusem, krajina, auta, domov, ... Jsou věci, na které se zaměřím, mám z nich radost a prostě mě dělají štastnou. Tak jako věci, mě dokáží dělat šťastnou i slova, fráze, věty, slohy, články ... když lidé mluví na stejné úrovni jako jsem já, když přemýšlí, dřív než něco řeknou, když to dává smysl, uši a mysl má radost, že opravdu existují i lidé co nemají hlavu jen, aby jim neteklo do krku.
Vnímám barvy, a zvuk okolo mě. Jsou to světla zářící a jakoby světlušky okolo hlavy mi mžourají a dělají mě jakýsi dobrý pocit, nebo jak to nazvat. Jenže přemýšlení nad věcma občas bolí. Teď nemyslím mozek ale duši.. při přemýšlení vzpomínáte a jak to tak bývá, vzpomínky nejsou vždy jen krásné.. jsou také smutné a prostě velice rozpakužádoucí. Člověk by ani nevěřil, kolik toho mohl prožít s jednou jedinou osobou. Kolik věcí vám může chybět, letmé dotyky, vtipy a nebo jen mlčení. Ach to mlčení, já ho miluju. Mlčet, a jen se DÍVAT. Nebýt rušená ničím, ani zvukem ani světlem jen dech a tep srdce.. "buch, buch... buch, buch" ...

Jenže jsou dny, kdy tohle všechno končí. Tak jako něco končí, něco nového se začíná.. ale bolí to. Strašně to bolí zapomenout a už nikdy.. nikdy neucítit nevidět. Poznám nové zvyky, nové lidi, nové názory ale stejně se jednou v noci vrátím ke starým vzpomínkám, kdy budu ráda, že jsem něco takového prožila a bude mi to děsně chybět. Budu mít na krajíčku a nakonec mi spadne slza, která sklouzne po tváři směrem dolů, k srdci... pak si pustím starý vály, který mě totálně zazdí a já budu litovat všech chyb co jsem kdy udělala. Budu litovat křivých slov a unáhlených rozhodnutí. Budu litovat své povahy, budu litovat všechny okolo, protože si musí prožít svoje a já je vlastně vůbec nezajímám, nedivím se. . .
JEDNOU BUDE VŠECHNO FAJN, AŽ SE PROBUDÍME, BUDEME VĚDĚT, ŽE JSOU TU NĚKTEŘÍ STÁLE PŘI NÁS A BUDE NÁS TO TĚŠIT AŽ DO POSLEDNÍHO DECHU.



Není to asi tak silný jak to bejvalo, už jsem asi vyrostla a nebo mě to přestalo bavit, jenže vždycky příjde prostě chvilka.. taková slabá chvilička...


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama