W A R

3. června 2014 v 16:29
Fajn téma, no né?


Takový ten pocit, když ztratíte nejlepšího kamaráda a pak ztratíte i náhradu za nejlepšího kamaráda. Celkem k vzteku, inu .. dost. Ten pocit, když ani nevíš co děláš, když jen koukáš a prostě nevnímáš.. když máš v hlavě černo a v uších ti zní to krásný ticho. Ten pocit, když ti naskočí husí kůže z nějákého činu a nebo zvuku, a ty cítíš jakoby pocit štěstí a jen se lehce pousměješ v koutku. Když tě někdo obejme a drží tě tak něják zvláštně, ty cítíš bezpečí .. a přitom máš strach, aby ti ten druhej nevrazil kudlu do zad, tak jako ti dva předtím!

Může se to opakovat, takový maličký momenty života co tvoří moje .. tvoje velké JÁ. Ono, je jednoduchý se nad tím samozřejmě nepozastavovat, ale co kdyby se toto už nikdy neopakovalo? Víš jak je krásný vnímat okolí a tady tyhle maličkosti? Když prostě jen mlčíš sakra! A vnímáš trávu růst, padat špendlík na zem ..
UŽ SE MOTÁM! Už nevím co povídám, a to je přesně ten pocit ...
 


Komentáře

1 Doma | Web | 3. června 2014 v 17:10 | Reagovat

Jo ten pocit ztratit nejlepšího kamaráda zrovna prožívám, nic moc.

2 Leri Goodness | Web | 3. června 2014 v 18:01 | Reagovat

Ztratila jsem spoustu přátel jen díky falešným pomluvám, kterým uvěřili. Je smutný, že se tolika lidí nechá vláčet jako ovce v davu, neměnný, pořád stejný...to já byla vždycky ta černá, a proto mě nepřijmuli. Dodnes tomu tak je a celkem jsem si na to za tu řadu let zvykla. Nyní budu přestupovat z obchodní akademie na střední uměleckou školu - vždycky to byl můj sen. A jsem si jistá, že mě to celkově změní a možná se pak budu ve společnosti cítit dobře a pár lidí mě třeba mezi sebe uvítá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama