Duben 2014

konec..

24. dubna 2014 v 0:02
zpíčený konec..

'Karle Kryle, už zase ryjem držkou v zemi. . .'

22. dubna 2014 v 22:38
Tak co zase chceš?
Chci se ti svěřit.
A proč mě?
Protože nikomu jinýmu nevěřím.
TO ŘÍKÁŠ POŘÁD, A JAK TO VŽDY DOPADNE!

"Pěkně zkurvenej je ten svět, asi jsem měl změnit trasu."

Tak co chci říct. Co mám říct na to, že po nocích nemůžu spát. A když usnu, tak jen s myšlenkou na člověka, co mi má být naprosto ukradenej. Přepadovky, vyjížďky, to všechno, proč? Protože. Nevím? A proč to nevím? Protože nevědět je občas nejlepší co udělat. Nemyslet, nepřemýšlet. Nezabývat se!!! Kurva, kéžby to bylo tak jednoduchý. Proč si to se mnou nikdo nevymění? Kdo by chtěl tuto situaci jen tak dobrovolně, že? Jedině kurvy a zkurvení sráči -takový jako jsem já.
"Mno právě ... já zavřu oči a .. vidím tě tam, jak tam prostě stojíš a usmíváš se ... bolí mě to .. ubližeš mi ale, já přitom chci, aby jsi mi ubližovala dál ." Hm... nejsem na tom sama, ale proč nebýt zlá? PROČ BÝT?! Proč vůbec dejchám, když si nezasloužím žít? -Kurva dokonce se to rýmuje, bitchzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzz. . . .

ach jo, potřebuju facku, studenou sprchu, paralen, a čaj.

Zastav mě!

20. dubna 2014 v 20:27
,,Člověku, co chce vzít vítr z plachet, vzít vítr z plachet..˝

Pravdou je, že chceme, aby byla pravda lež. Protože když je lež pravdou, víme, že si sami lžeme tím, že si nalháváme, že je to celé pravda!
-A teď otázka.. Leží vám na srdci lež, nebo pravda?


Máte v očích lež nebo pravdu? .. Já tam mám lež vydávající se za pravdu. Lež, která mi bodá ty nejostřejší nože světa do srdce. Lež, bez které nedokážu žít. Jako by mi rozpumpovala celý oběhový systém a snažila se mě znovu vzkřísit. Lež, kterou vidím každý den pohledem do zrcadla, kde vidím ty moje oči. Září z nich něco, co nedokážu popsat, ale také je tam LEŽ. Obepíná mě ze všech stran, svazuje mě, jako sucho v poušti a prahnoucí hrdlo, nenechá mě nadechnout. Jenže tahle lež, je vlastně pravda. Nejistá, ale pravdivá.

Je to lež, se kterou se směju, je to lež, se kterou dokážu pobýt celý den, je to pravda, že tahle lež mi ubližuje. -Bez ní nechci být. Přece jen chci, aby mi zářila z očí.

A svět se točíííí a voda padáá

17. dubna 2014 v 14:09

Tak něják se motám v tomhle světě.. nevím co bude další den a ani nevím co bylo včera! Nevnímám jen si všímám bolestí na mém těle, ten stejnej stereotyp jen škola, pár přátel spánek, koukání z okna a hudba, je to zamotané kolečko, a už mě to nebaví, je to spíš o zvyku než o tom, že musím. Koukám na to co chci zažívat a závidím těm všem, jen okoukávám a vytvářím si svůj svět, do kterýho se chce stejně někdo dostat i když nechci..

Nesmírná.

14. dubna 2014 v 23:19

Už to není co to bejvávalo.. a to bejvávalo dobře..

12. dubna 2014 v 9:43
Po pravdě, nevím jestli mě to vůbec sere nebo naopak. Jen chci být sama, s občasnou společností - ale ne jako ostatní. Chci znát každýho, s každým vycházet, ale přitom být sama. Až na pár výjímek se mi to celkem daří. Pomalu ale jistě jebu na všechny, a všichni jebou na mě. Za moje chování? Povrchnost? Závist? Ale prosím tě..

Monkeys.

10. dubna 2014 v 21:19
Cítím se divně, když ležím ve vaně.. Koukám do prázdna, nohy mám natažené, protože je vana děsně malá. Mám je opřené o kachličky, a koukám na svý nohy, trochu zničený, doškrábaný, odřený, hubený.. jen kůstky. Cítím voňavou pěnu, která se líne celou koupelnou.. Prej vůně z Edenu, no fajn, už vím, kam chci za svůj život zajít. A zase, ten divnej pocit. Něco mé tíží, mám špatný svědomí a nebo si to jen nalhávám. Copak mi nechybí pohledy? A úsměvy ostatních? Proč pro nové zabíjím to staré, co tu bylo dřív? Vždy to tak bylo, a bude, ale proč? Sleduju jak mi padá kapka na nahé tělo, které sleduju v zrcadle. Vidím kostnatou holku, co je místy zaoblená, ale přece jen drobná. Nechce si to přiznat a přitom to ví, že je za to tělo ráda. Je za něj ráda, protože k ní patří. Protože si pamatuje sebe pouhým dotykem na holou kůži. Jak tohle sakra může někdo zvládnout, a nepodlehnout dotykům druhého?! ..Slyším jak fouká vítr a náhle slyším mírné bubnování kapek vody na parapet venku. Jakoby mi kapky chtěly něco sdělit, jakoby šifra nebo něco. Prší a mě se chce brečet, protože vím, že je toto hnusnej svět, co kterýho jsem vstoupila úplnou náhodou, a ani jsem tu neměla být, jen prostě... Náhoda..

A tak v tý malý vaně ležím, a zase koukám na ty svý bledý nohy. Koukám jak mi teče krev z již rozškráblé rány, a kapka padá do vody. Ihned se rozpouští a jakoby víla na louce lehce plave a mizí v dálce, jako iluze, kterou se snažíš chytit v poušti. Nejde to, víš proč? Protože už jsi tak moc daleko, že se nejde vrátit. Už jsi ztratil všechny naděje a sny. Jenže to není všechno, nezapomeň, že jsi v tom hnusném světě, který to nenechá jen tak, a zase ti vrazí kudlu do zad. Jako lvi zavření v kleci. Bez moci, ale s chutí zabíjet. S roztomilým výrazem malé kočičky se zrodí velká šelma. A ty v té chvíli nevíš co bude dál. Jen v ohni vidíš svou smrt..


Citky!

6. dubna 2014 v 18:19
Ale ještě mimo téma - Můj otec píčus.

Ahh, 26.4 jedu do Citek s mým nejdrahším kamarádem, těšíííím se kurva jo!